Sama vím, jaké to je s podnikáním začínat, a proto si dnes mohu dovolit pomoci čerstvým absolventům. „Náš Salon krásy prosperuje,“ tuhle větu si mohu pyšně říkat už nějakou dobu. Chci firmu dál rozvíjet a dát přitom šanci mladým.
Bez praxe vás nevezmeme, litujeme
Moc dobře si vybavuju sama sebe před asi šestadvaceti lety. Mladá holka s výučním listem a maturitním vysvědčením, na kterém sotva uschl inkoust. Obcházela jsem kadeřnictví a hledala, kde mi dají šanci. Některé ostřílené kadeřnice se na mne dívaly s nedůvěrou. „Máte nějakou praxi? Ne? Tak to litujeme,“ odbyly mne několikrát. Svým způsobem to i chápu. Do přijímání absolventů se mnoha firmám nechce ani teď, jak vysvětluje tento text.
Stávám se nebezpečnou konkurencí
Nedůvěřivě si mne prohlížely. „Nebude tahle holka mojí konkurencí? Nepřebere mi moje stálé zákazníky?“ takové myšlenky se jim nejspíš honily hlavou, když mne viděly. Byla pro ně potom skutečně úleva, když se dozvěděly, že jsem bez praxe a mohou mne tedy s klidem odmítnout. Bály se všeho, co by je mohlo ohrozit a já se nedivím. Doba se měnila, staré jistoty byly fuč.
Brečím a už nedoufám v nic
Když jsem takhle obešla pár kadeřnictví bez jakékoli perspektivy, začala jsem si zoufat. „Já snad tu práci nenajdu,“ brečela jsem doma do polštáře. „Kde mám tu praxi vzít, když jsem zrovna dodělala školu?,“ štkala jsem. Měla jsem pocit naprosté marnosti. Opět jsem se vydala do jednoho kadeřnictví, kde někoho sháněli. Už jsem nedoufala v nic.
Konečně dostávám šanci
Tentokrát je to ale jiné. „Marto, máš tu novou adeptku,“ zavolá kadeřnice středního věku na svoji šéfovou. Ze zázemí se vynoří dobrosrdečná paní. Chvíli se bavíme. „Můžete Jitko, přijít zítra ráno na směnu? Vyzkouším si vás, uvidím, co umíte.“ Přikývnu. Další den po směně čekám na ortel. „Jste šikovná, Jitko. Beru vás. Zítra můžete nastoupit.“ S chutí bych se na ni vrhla a zulíbala ji.
Hledám přímo ve škole
Marta byla skvělá šéfová, naučila mne spoustu věcí. Teď, když mám fungující salon krásy, jsem se proto taky rozhodla dát šanci mladým. Když od nás odcházela masérka Jarmila, moje teta a potom ségra Jana, výživová poradkyně, pojala jsem to jako šanci pro mladé. Vyvěsila jsem si inzerát přímo ve škole – ráda uvítám čerstvé absolventky či absolventy. Ostatně i naši poslanci už chápou nelehkou pozici lidí po škole, jak uvádí článek zde.
Musím být připravená na všechno
„To je skvělý nápad,“ uvítala mne Kája, když jsem jí řekla o svém plánu přibrat do týmu mladou absolventku nebo absolventa. Byla ráda, že můj splín z odchodu Jany a Jarmily netrval dlouho a zase jsem se postavila realitě. „Můžeš si je vychovat podle potřeby. Pomohou ti, mládí má energii. Buď ale připravená, že taky jednoho dne mohou chtít odejít,“ varovala mne zároveň. Přikývla jsem. Jasně. Tomu zabránit nemohu.
Mladá slečna přichází na zkoušku
Přichází první zájemkyně. Příjemná slečna Julie s čerstvým masérským diplomem. Teta Jarmila neodchází ve zlém. Domluvím se s ní proto, že adeptku na jedné směně vyzkouší a řekne mi svůj názor. I já sama ji po očku pozoruju. Je pracovitá, milá a šikovná. „Ber ji, má to v ruce,“ míní bodře Jarmila, když večer končíme.
Vidím sebe samu před mnoha lety
Pozvu Julii do kanceláře. „Jestli máte zájem, můžete příští týden nastoupit,“ říkám jí a těší mne, když vidím její rozzářené oči. „Určitě. Jsem ráda, že jste mi dala šanci. Víte, všude chtějí praxi. Jenže kde ji mám vzít?“ svěřuje se mi příjemná brunetka. S úsměvem se s ní loučím. Moc dobře si pamatuji svoje nadšení před mnoha lety. Julie se osvědčuje. Mám štěstí na opravdu šikovné lidi…
